BRÁNA ZDRAVÍ
Tato Brána se zabývá tím nejzákladnějším předpokladem našeho života na Zemi. Přijďte se obohatit o nová poznání v oblasti prevence i léčení a zdravého životního stylu.
V BRÁNĚ ZDRAVÍ 2010 a 2009 PROBĚHLO:
Ve dnech 27.11.2009 - 7.2.2010 proběhla na Novoměstské radnici (Karlovo nám., Praha 2)
výstava
MINULOST LÉKAŘSTVÍ A LÉČITELSTVÍ
v českých zemích
Výstava prostřednictvím zajímavých a široké veřejnosti málo známých exponátů z českých muzejních i soukromých sbírek představila poznatky o vývoji diagnostických metod a léčebných postupů a také procesy střetávání, ovlivňování a vzájemného prolínání teorie i praxe lékařů a léčitelů od středověku do začátku 20. století.
FOTOGRAFIE Z VÝSTAVY ZDE
CO JSTE NEVĚDĚLI O LÉKAŘSTVÍ A LÉČITELSTVÍ - ZAJÍMAVOSTI ZDE
tisková zpráva ZDE
napsali o nás ZDE
Medicína a léčení lidí nebyly v minulosti vždy jen disciplínami univerzitně vyučovanými. Ve středověku byl naopak podíl univerzitně vzdělaných lékařů nepatrný a zvyšovat se začal až s rozvojem přírodních věd a vyšším počtem absolventů lékařských fakult. Vedle nich pracovala široká škála lékařů bez univerzitního vzdělání, lékařů – empiriků, řemeslně vyučených chirurgů, ranhojičů, kýlořezců, okultistů, lázeňských či bradýřů, praktikujících drobnou chirurgii. Zejména na venkově pak pracovali léčitelé, bylináři, mastičkáři, zaříkávači a napravovači, kteří si své umění předávali ústně. V novověku se institucionalizovaná medicína a léčitelství začaly oddělovat. Plně se oddělily v 18. století – doba osvícenství a empirismu si dala za cíl boj proti pověrám a znamenala počátek rozvoje přírodních věd; člověk přestal být vnímán jako celistvá bytost na úrovni hmotné, duševní a duchovní i jako součást přírody a kosmu. Vznikl tak největší rozpor v nazírání na nemoc a v metodách její diagnostiky a způsobech léčení. Rozpor, který přetrvává do dnešních dnů. Snahy o propojování a využívání prospěšných a užitečných poznatků z obou břehů však, naštěstí pro nemocné, opět sílí.
První část výstavy tvořily historické lékařské nástroje, zejména chirurgické - např. amputační, trepanační nástroje, přístroje k pouštění žilou, dále šlapací zubní vrtačka, nástroje na trhání zubů – kovářské i lékařské, skleněné teploměry a stříkačky , atd., zastoupeny budou také nástroje používané zvěrolékaři. Dalšími exponáty byly předměty používané k lidovému léčení - např. hromový kámen, bezoár, formy na obětiny, polykací obrázky, škapulíře, ochranné amulety, talismany, agnůstky, obrázky patronů nemocí, votivní obrazy, obrázky patronů nemocí, atd. Významnou část výstavy tvořily herbáře a lékařské knihy - např. ručně psaný Herbář pro dobytek z roku 1862, Knížka zvěrolékařská, Katovská knížka z Bobrovice, Proroctví a rady proti nemocem, Domácí lékař aneb Kniha o šetření zdraví, zvláště pro lid venkovský z roku 1833, Domácí rádce, Seznam předmětů pro zdravotnictví a domácnost firmy Hajšl z roku 1897, Zápisky porodní báby z let 1850-62. Nejvýznamnějšími exponáty pak byly herbáře P.O. Mattiola a J. Černého. Herbář Petra Ondřeje Mattiola (1501-1578), doplněný nákladnými dřevorytinami rostlin, byl vrcholem české přírodovědecké a medicínské literatury. Botanik Pietro Andrea Mattioli, který jej původně napsal jako komentář spisu De materia medica od významného antického lékaře a učence Pedacia Dioskúrida z Anazarby. Mattioli knihu neustále rozšiřoval a aktualizoval a vydával v nových úpravách pod názvem Komentáře alias Herbáře. „Komentáře k Dioscoridovi“ reprodukovaly antickou zkušenost s léčivými rostlinami zejména z oblasti středomoří a konfrontovaly ji s novodobou zkušeností. Z území Čech obohatil herbář o některé rostliny z Podkrkonoší. Mattioliho herbář byl lidovým vrstvám nedostupný. Jeho první vydání se prodávalo za 5 až 6 kop míšeňských grošů, ručně kolorovaný stál kolem 40 kop grošů. Jeden kus dobytka, což bylo jmění, se prodával za 70 grošů, (tj. 1 kopa a 10 grošů). Proto již záhy vznikl kratší a lacinější výtah Apatéka domácí, v kteréž se zavírají a vypisují rozličná lékařství. (přeložil Adam Huber z Risenpachu, vydal Daniel Adam z Veleslavína, 1595). Dalším jedinečným exponátem je první český tištěný herbář (jedenáctý v Evropě) opatřený dřevorytinami rostlin a jejich přesnými popisy, který vyšel v roce 1517 v Norimberku (péčí Mikuláše Klaudyana), Autorem byl litomyšlský lékař Jan Černý (1480?-1530) a práce se jmenovala Kniha lékařská, která slove herbář aneb zelinář, velmi užitečná z mnohých knih latinských vybraná. Černého popisy léčivých rostlin dovolují svojí dokonalostí jejich určení ještě dnes.
Vystaveny byly i další dokumenty a archiválie - například kramářské tisky, protimorová nařízení z roku 1713, guberniální nařízení o ochraně proti neštovicím z r. 1800, očkovací vysvědčení z r. 1821, podkovářská kniha mistrovská a zápisy o léčení koní s poznámkami, atd.
Součástí výstavy byly i interaktivní expozice o životě a díle lidového léčitele a zakladatele moderní vodoléčby Vincenze Priessnitze.
V rámci doprovodného programu výstavy se uskutečnily komentované prohlídky, přednáškym dílny, projekce a interaktivní programy.
DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ ZDE
Autoři výstavy:
PhDr. Dana Motyčková, CSc. a Mgr. Šimon Krýsl
Pořádající:
NOVOMĚSTSKÁ RADNICE PRAHA, p.o.
FELICIUS, o.p.s.
ETNOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VĚD ČR, v.v.i.
ZDRAVOTNICKÉ MUZEUM NÁRODNÍ LÉKAŘSKÉ KNIHOVNY
Výstava se koná pod záštitou radního Magistrátu Hl. města Prahy pro oblast zdravotnictví
PhDr. Milana Pešáka.
Generálním partnerem výstavy je Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR.
Hlavními partnery výstavy jsou společnosti Fenix, s.r.o. a Maitrea, a.s.
Výstava je součástí multikulturníhol festivalu Pražské Brány.
Změna programu vyhrazena